Magda Kvítková: Aktivní občané jsou pro nás synonymem občanské společnosti

Asociace lesních mateřských škol dlouhodobě rozvíjí podmínky pro vzdělávání dětí v přírodě v Česku. O odvaze, občanské společnosti a aktivních občanech jsme si povídali s Magdou Kvítkovou.

Heslem programu Active Citizens Fund je „S odvahou“. K čemu je podle vás ve vašem projektu zapotřebí odvaha?

Náš projekt usiluje o systémovou změnu zaměřenou na usnadnění vzdělávání dětí v přírodě. Paradoxně je menší výzvou být s dětmi venku za každého počasí, než odstraňování legislativních překážek. Bez odvahy bychom se daleko nedostali. Při přípravě záměru byla třeba odvaha připustit si, že je vhodnější hledat systémové řešení, třebaže bude časově náročnější a riskantnější, než přizpůsobovat možnosti existence každé školky zvlášť v mezích, které jsou nejasné a někdy i neprůchodné. Odvaha je potřebná ale i na „druhé straně“ legislativy a státní správy. Je riskantní dělat věci jinak než dosud, ale právě o to jde ve společnosti, která buduje udržitelnou budoucnost. Dát šanci novým řešením – s odvahou.

Jak vnímáte roli občanského aktivismu v dnešní společnosti? Proč potřebujeme v České republice aktivní občany?

Aktivní občané jsou pro nás synonymem občanské společnosti. Občanské společnosti, která si je vědoma faktu, že její právo a odpovědnost musí existovat současně, nikoliv jedno bez druhého. Veřejný prostor v ČR, ale i řadě dalších zemí, je sycen rádoby aktivisty bez občanského povědomí, kteří jen populisticky nabízí líbivé fráze zcela opomíjející celospolečenský kontext a veřejnou prospěšnost. Myslím si, že tyto rádoby aktivisty může vyvážit občanská společnost jako souhrn aktivních občanů, kteří si naopak jsou vědomi nutnosti zlepšovat chod věcí pro dobro všech. Aktivní občanství je pro cesta jak kultivovat demokracii a to je třeba v každé zemi světa. 

Jak podle vás můžeme podpořit rozvoj aktivních komunit, které se zapojují do veřejného dění a pečují o rozvoj svého okolí? 

Komunity je třeba podporovat na dvou úrovních. Jednak posilováním osobních kompetencí lídrů komunit, jednak usnadněním síťování. Komunity jsou křehké zejména v oblasti mezilidských vztahů, které mají svou přirozenou dynamiku. Řadě problémů by bylo možné předejít, kdyby se rodící se komunita včas setkala s dostupným supervizorem nebo učící se skupinou v oblasti vztahových a organizačních kompetencí. To už je krok k druhé úrovni podpory. Řada aktivit může končit na tom, že je pár aktivních lidí neutáhne – časově, finančně, někdy bohužel i zdravotně. Je proto třeba pomáhat lidem síťovat se,  rozprostřít odpovědnost i za malé projekty a směřovat tak k udržitelné aktivní komunitě.

Co pro vás představuje největší výzvu? 

V kontextu vzdělávání a neziskového sektoru se u nás v ČR děje tolik zajímavých věcí, že je vlastně výzvou třídit, do čeho je kapacitně možné se zapojit a co budeme jen z povzdálí pozorovat. Nelze řešit vše a když už se rozhodneme, jako jsme to např. udělali v oblasti stravování dětí venku, dojít až do úplného konce, což trvá roky. Neznamená to, že nám něco nečekaného a skutečně důležitého nevstoupí do cesty – pak je výzvou uřídit to všechno dohromady a neztratit síly, které se tímto způsobem tříští.

Kdo je inspirací pro vaši činnost? 

Při naší první velké advokační kampani na záchranu lesních školek nám byl nepostradatelnou inspirací a průvodcem předseda české rady dětí a mládeže Aleš Sedláček. Důležitým učitelem je byl bezpochyby také Alberto Alemano v jehož knize Lobbying for Change jsme zpětně našli všechny kroky, kterými jsme si prošli metodou pokus-omyl. Nyní jsme díky proškolení s experty z Nadace OSF, The Good Lobby a dalších lépe připraveni na systémové změny.