Jak narovnat nerovnosti ve vzdělávání

Ve dnech 20. a 21. března 2024 jsme se zúčastnili regionální konference “Nerovnosti v oblasti vzdělávání”, kterou spolupořádaly řecké organizace SolidarityNow, zprostředkovatel fondu Active Citizens Fund (ACF), Bodossaki Foundation a bulharský zprostředkovatel programu ACF. Na konferenci se setkali poskytovatelé fondů EHP a Norska, organizace občanské společnosti a národní, regionální, evropští i mezinárodní aktéři spolu se zúčastněnými stranami, kterých se téma vzdělávání týká. Cílem konference bylo si vzájemně sdílet osvědčené postupy a inovativní přístupy k inkluzivnímu vzdělávání. Důraz byl kladen na vzdělávání zvláště zranitelných skupin, včetně dětí uprchlíků a migrantů, Romů a dětí se zdravotním znevýhodněním. Nejvýraznějším odkazem, který ze setkání vystupoval bylo, že každé dítě má právo žít svůj život v jeho plném potenciálu, včetně vzdělání. Jak toho dosáhnout jsme prodiskutovali v následujících tematických blocích: Inkluzivní a spravedlivé kvalitní vzdělávání, Vzdělávání dětí uprchlíků a migrantů, Vzdělávání romských dětí, Vzdělávání dětí se zdravotním postižením.

Setkání se celkem zúčastnily inspirativní osobnosti, které se zabývají řešením nerovností ve vzdělávání, z 8 evropských zemí tedy Rumunska, Estonska, Polska, Chorvatska, Malty, České republiky, Bulharska a Řecka. Shodly se, že školy nemají pouze produkovat znalosti, ale potřebujeme z nich vytvořit takzvaný komunitní nárazník, který bude v případě potřeby záchrannou sítí pro všechny děti.

Za Českou republiku se s týmem ACF vydala prezentovat do panelové diskuze své příklady dobré praxe Kristýna Titěrová, ředitelka organizace Meta, o.p.s., která mluvila o projektu podpořeném v programu s názvem “Our voice”. Projekt se soustředil na zmocnění a aktivizaci mladých lidí s migrační zkušeností v prosazování změn v oblastech, kde se setkávají se znevýhodněním. Zejména tedy ve středoškolském vzdělávání, kde naráží na bariéry v podobě nerovných příležitostí, chybějící podpory a nedostatku vhodných způsob k hájení svých zájmů. Součástí celé zahraniční výpravy byli také zástupci české Platformy pro včasnou péči Pavlína Kráčmerová, která je současně z organizace Ecce Homo Šternberk, z. s. a Miroslav Klempar, za organizaci Awen Amenca, z. s.

Jelikož i na tomto setkání se politika o nás bez nás aktivně narušuje, jeho součástí byl takzvaný “Youth Panel” sestavený z mladých studentů a studentek. Dostali zde prostor sdílet svou přímou zkušenost s jednotlivými diskutovanými problematikami a zprostředkovali tak všem účastníkům a účastnicím nejsilnější moment celé konference. Děkujeme! Mezi jejich upřímnými a s lehkostí předloženými odpověďmi na dotaz “Co by podle vás pomohlo?” se objevovaly základní potřeby, které se dvoudenní konference snažila podtrhnout. Tyrani, kteří zůstávají bez povšimnutí, jsou hlavním problémem. Psychologická pomoc ve školách musí být přístupná všem dětem, nejen těm, které samy přijdou nebo jsou nejvíce vidět. A na závěr, být součástí komunity a možnost vyslechnout si příběhy ostatních je prostředkem k překonání všeho náročného, co vám osud postaví do cesty.

Klíčem k inkluzivnímu vzdělávání je tak především budování mostů mezi jednotlivými pilíři, které celý systém školství podpírají. Pouze otevřené dveře se totiž, jak praxe potvrzuje, za inkluzi považovat nedají. Nejvýznamnějším mostem se pak stává jazyk, který vede mimo jiné k možnosti sebeidentifikace, díky níž se pak děti stávají pravou součástí komunity. V rámci takové komunity je potřebné, aby docházelo k respektování a zahrnování všech přítomných i blízkých kultur a odlišností. Než dojdeme k jakékoliv formě rovnosti, je zásadní, abychom byli všichni a všechny vidět stejně. Žít v jedné společnosti totiž neznamená jen sdílenou odpovědnost, ale i sdílenou kontrolu nad mocí.